Historie

Nejstarší dochovaná zmínka o obci Bratronice pochází z roku 1227, kdy ves patřila svatojiřskému klášteru na Pražském hradě. Vladycké sídlo zde bylo již ve 14. století. Prvním vladykou je uváděn roku 1361 Mikuláš a o něco později je zmiňován vladyka Čeněk. Dalším majitelem se stává Bedřich z Bratronic, po jehož smrti přešel majetek na jeho ženu Kateřinu. Ta své věno v roce 1397 prodala Mikulášovi z Kestřan. V roce 1433 se připomíná jako další majitel Beneš a po něm v roce 1457 Jan z Bratronic. V letech 1509 - 1517 vlastnil Bratronice Smil ze Sedlce. Následoval Hynek Radkovec z Mirovic a po něm jeho nezletilý syn Petr. Okolo roku 1576 se ujal držení Bratronic Jan Hořčice z Prostého, který byl hejtmanem Práchenského kraje. Ten původní tvrz přestavěl v roce 1603 na zámek ve slohu pozdně-renesančním. Společně s Bratronicemi koupil i 3 km vzdálenou vesnici Jindřichovice za 4.500 kop míšeňských grošů.

Zámek je ozdoben erbem Hořčiců. Představuje dvě medvědí tlapy podle sebe vzhůru obrácené. V době působení Jana Hořčice patřily k Bratronícům, kromě již zmíněných Jindřichovic, také obce Mirotice, Bezděkov, Pole, Záboří a dvůr Katovsko, který před tím náležel ke strakonickému panství. V roce 1586 prodal Katovsko Janu Hořčicovi Kryštof starší z Vartenberka a to z důvodu malé výnosnosti tohoto statku. V posledních létech 16. století, až do roku 1603 se současně se zámkem stavěly i hospodářské budovy přilehlého dvorce.

Po smrti Jana Hořčice z Prostého roku 1616 připadly Bratronice jeho dceři Saloméně Vratislavové z Prostého. Jednou z jejích pěti dětí byla také dcera Markéta, provdaná do rodu Lažanských z Mitrovic, jejímž prostřednictvím se dostaly Bratronice do tohoto rodu, který sídlil v Bukové a na Osece. Nejznámějším z tohoto rodu byl Ferdinand, hrabě Lažanský. Krátce poté přešly Bratronice do majetku zámku v Manětíně. Roku 1739 získali panství věřitelé Adama, hraběte Lažanského, a později až do roku 1831 vlastnila Bratronice rodina Gfässerů. V té době již patřily k bratronickému panství také obce Třebohostice, Nahošín a Čečelovice. Nejznámější z rodu Gfässerů byl Christian Josef, který roku 1758 zvětšil zámeckou kapli s panskou oratoří. Tato kaple je spojena k východnímu boku budovy a je překrytá valenou klenbou s výsečí. V době roboty se v kapli konaly pravidelné bohoslužby, které navštěvovali osadníci ze všech okolních obcí, včetně těch, které k panství náležely. Christian vybudoval také zámeckou zahradu ve slohu francouzském. Tato zahrada je součástí zámeckého areálu, jejíž rozsah dokládá obřadní zeď s dochovaným renesančním portálem, situovaným na východní straně v ose zahrady. Boční vchod do zahrady vede v jižní části z místní komunikace. Stromové patro zahrady zastupují jednotlivě rostoucí borovice, lípy, buky, duby a douglasky. Z keřů poutá pozornost Štědřenec odvislý.

Po smrti Josefa Gfässera zdědil Bratronice jeho syn, svobodný pán Antonín Christian z Gfässerů. Roku 1831 se majitelem panství stává jeho synovec Josef rytíř Talacko z Ještětic. O něm se zmiňuje v jedné ze svých povídek také spisovatel Alois Jirásek. Když rytíř Talacko zdědil bratronický zámek, byl již starým mládencem. V mládí byl chudým rytířem, dobrovolně se také dal na vojnu a v roce 1809 bojoval s císařským vojskem proti Napoleonovi. Rytíř Talacko jezdil každým rokem pravidelně do Prahy, kdy byl mimo jme přítomen v roce 1835 slavné korunovaci rakouského císaře Ferdinanda V. Při této korunovaci byl pasován na rytíře svatováclavského. V roce 1864 odkázal Talacko svůj majetek svému synovci Josefu Battagliovi. Tímto začíná působení Battagliů na bratronickém zámku. Více se dozvíte v samostatném textu. Battagliové vlastnili Bratronice do roku 1945. V roce 1990 byl zámek v restituci vrácen a paní baronka Blanka jej v roce 1994, včetně přilehlých hospodářských budov, prodala rodině Špalových z Prahy. Je nutné upřesnit, že výraz bratronický „zámek", jak je tato budova nazývána, nejen místním obyvatelstvem, ale i v různých publikacích, je nepřesný. Jedná se o „panský dům", který patří k nečetným novostavbám malých feudálních sídel na Strakonicku. U těchto obdélných patrových budov, majících spíše charakter zámečku, se pevnostní prvky vytrácejí. Písemné prameny označují ze setrvačnosti tyto malé sídelní objekty jako tvrze, protože nemají parametry zámku. Od izolovaných starších hájitelných tvrzí i mladších barokních zámků se tyto novostavby liší i tím, že jsou bezprostředné svázány s provozem přilehlého hospodářského dvorce, v jehož obvodu jsou situovány. K bývalému bratronickému velkostatku patřilo také 18 rybníků, které se většinou nacházely na katastru obcí, které k bratronickému panství patřily. Největší z nich je rybník Velký, který leží v katastru obce Záboří a měří 12,21 ha. Na druhém místě je rybník Trávník v katastru obce Bratronice, který měří 5,54 ha. Na třetím místě je rybník Třebohostický, jinak nazývaný rybník Trávnický, který měří 4,52 ha. Následuje rybník Řeřabina v katastru obce Bratronice s výměrou 4,35 ha a v témže katastru rybník Líkovka, který zaujímá plochu 4,10 ha. Na dalším místě je ve stejném katastru rybník Hůrka, který měří 3,83 ha. Rybník Pazderník měří 2,68 ha a spolu s rybníkem Žabák (Drážky), který měří 1,55 ha je také v katastru obce Bratronice. Zbylé rybníky mají poměrně malou výměru, z nichž nejmenší rybníček Stružky měří pouhých 5 arů.

Významnou společenskou a především hospodářskou změnou pro obec Bratronice bylo založení jednotného zemědělského družstva, k němuž došlo 3. srpna 1957. Soukromé hospodaření jednotlivých rolníků končí a nastupuje společné hospodaření. Meze jsou rozorány, dobytek sváděn do větších stájí a převážně ruční práce je postupně nahrazována mechanizací. Počátky byly velmi těžké a neradno dnes na ně vzpomínat. Další vývoj byl již mnohem snesitelnější, lidé si na to zvykli a návrat k soukromému hospodaření, který byl na počátku 90. let umožněn každému, kdo měl zájem, se však nesetkal s takovým výsledkem, jaký někteří tehdy předpokládali. Ona práce v zemědělství nebyla nikdy jednoduchá a snadná, což ovšem mohou dokonale posoudit jenom ti, kdo tuto zkušenost poznali na vlastní kůži. Prvním předsedou JZD se stal František Vokroj, rostlinářem byl zvolen Josef Nejedlý, účetním Josef Troníček a pokladníkem Josef Suchánek. V roce 1962 došlo ke sloučení bratronického družstva s JZD Záboří. O 10 roků později byly k tomuto celku přifařeny také Čečelovice. Slučovací proces byl dokončen v roce 1974, kdy se připojila také Blatenka, která se před tím v roce 1962 sloučila s Lažánkami a Jindřichovicemi. Tento velký hospodářský celek obhospodařoval tehdy 1.702 ha zemědělské půdy. Po transformaci zemědělských družstev, na počátku 90. let, odešlo soukromě hospodařit jen několik málo jednotlivců. Současné Zemědělské družstvo Záboří má své sídlo v Lažánkách a v jeho čele stojí Václav Červenka z Lažánek. Významné místo v historii obce má samozřejmě obecní samospráva. Od roku 1850 se včele obce vystřídala celá řada občanů. Až do roku 1960 byly Bratronice samostatnou obcí. Po vzniku nových okresů začalo také docházet ke slučování malých obcí do větších sídel. Bratronice byly připojeny k obci Záboří a tento stav trval plných 30 roků. V roce 1990 se konaly po 44 letech zase svobodné volby, při nichž se Bratronice, podobně jako řada dalších obcí, opět osamostatnily a zvolily si nové zastupitelstvo. Starostou obce se stal František Zdychynec, doubravický rodák, který se do Bratronic přiženil. František Zdychynec byl za starostu obce zvolen vždy při všech dalších následujících obecních volbách a funkci starosty obce vykonává i v současné době.